Do kostela na kole

<!-- /* Font Definitions */ @font-face {font-family:"Cambria Math"; panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4; mso-font-charset:238; mso-generic-font-family:roman; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1107304683 0 0 159 0;} /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-unhide:no; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman","serif"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} .MsoChpDefault {mso-style-type:export-only; mso-default-props:yes; font-size:10.0pt; mso-ansi-font-size:10.0pt; mso-bidi-font-size:10.0pt;} @page WordSection1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.WordSection1 {page:WordSection1;} -->

Ve 37 čísle Katolického týdeníku mě zaujal článek, který informuje o akci Do kostela na kole Cílem této akce je vyprovokovat věřící k tomu, abychom odložili auta a o víkendu 18. a 19. září vyrazili do kostela na kole nebo pěšky. Rád bych napsal, jak mě tato akce oslovila a jak jsem s radostí vyrazil v neděli 19.září na kole do kostela. V mém případě tomu ale úplně tak není. Uznávám užitečnost těchto akcí, stejně jako dobrou snahu jejich organizátorů, ale přesto mě nějak vnitřně staví do opozice a spíše vedou k hlubšímu zamyšlení.

Žijeme v konzumní společnosti, kde „někdo“ systematicky usiluje o to, abychom jezdili auty stále více, aby plýtvání se stalo stylem našeho života. Na venkově zanikly a zanikají obchody a většina obyvatel je nucena jezdit autem nakupovat do velkých obchodních center na okrajích měst. Státní správa se centralizuje (a pokud někdo tvrdí opak, tak nemá pravdu) a jsme nuceni mnoho věcí jezdit osobně vyřizovat do Prahy, nebo minimálně do krajského města. Do velkých měst se centralizují dříve všudypřítomné pobočky elektráren, plynáren a dalších nezbytných institucí. Železniční doprava byla nahrazena kamionovou. Výrobky a potraviny, které se dříve vyráběly v každé oblasti, se dováží z druhého konce republiky nebo světa. A tak by se dalo pokračovat.

Jsme odpovědni za tento svět a za stav naší planety. Jako věřící lidé, bychom si to měli uvědomovat dvojnásobně. Ale důležité je, abychom to dělali dnes a denně, každý tam kde jsme a v rámci svých kompetencí. Pokud jsem členem zastupitelstva, nebo starostou v některé obci, mohu se zasadit o to, aby nezanikaly malé obchody a provozovny, aby se budovaly cyklostezky, cyklotrasy a cesty pro cyklodopravu, které by mohly sloužit pro bezpečnou jízdu na kole do práce a do školy a nejen pro turisty. Pokud jsem hejtmanem nebo ministrem, mohu se zasadit o to, aby nevznikala obrovská nákupní centra, více se využívala železniční doprava, aby se odbourávala zbytečná a přemrštěná byrokracie, aby zákony a daňové předpisy podporovaly drobné a střední podnikání. Jako lékař mohu vykonávat svou profesi co nejlépe a svědomitě, aby pacienti nemuseli ve strachu o své zdraví dojíždět do vzdálených nemocnic, jako řemeslník si mohu své cesty efektivněji plánovat, abych zbytečně nejezdil sem a tam a nenajížděl zbytečné kilometry. A tak dále.

Pokud se ale „povezu s proudem času“ („vždyť to přece dělá každý“) a jednou za rok si obléknu slušivý cyklistický obleček a demonstrativně vyrazím na kole do kostela (nebo při „Dni bez aut“ do zaměstnání), tak to nic neřeší a v křesťanské terminologii se jedná o čin veskrze farizejský. A tak přeji všem, kteří o příštím víkendu vyrazí na kole nebo pěšky do kostela, aby to byl pro ně hezký a inspirativní zážitek. Ale pokud chceme něco změnit, nezůstávejme jen u tohoto činu. A prosme Ducha svatého, aby nám ukázal, co můžeme změnit každý na tom svém písečku, na místě kde se právě nacházíme.

P.S. Třeba by nebylo špatné vytvořit burzu nápadů, kdo co realizoval pro zlepšení ekologického stavu světa. Příspěvky ministrů obzvláště vítány! Každý nápad, který se podařé realizovat (i ten nejmenší) je světýlkem pro tento svět. A světýlko ke světýlku….to už může být opravdu pěkné světlo.